NFS a Autofs
Z OpenSUSE Wiki
Proč vlastně používat Autofs (automounter) a nespokojit se jen s NFS klientem? To proto, že Autofs umí totiž navíc za chodu efektivně připojovat a odpojovat spojení se serverem podle situace a potřeby, což se hodí hlavně v domácích sítích, kde nemáme žádný "fyzický" server 24hod denně zapnutý. V takové síti, je vlastně každý klient zároveň serverem (pokud tedy chceme sdílet soubory oběma směry). Na následujícím obrázku je pro přehlednost znázorněna "klasická" domácí síť, kde všechny připojené pc jsou jak klienti, tak i podle potřeby NFS "servery".
V našem případě budou obě stolní pc sloužit jako servery a zároveň klienti, notebook bude jen klient (ale je prakticky jedno jaká se zvolí varianta, toto je jen názorná ukázka).
Obsah |
Instalace potřebných balíčků
- NFS a Autofs by mělo být v systému defaultně nainstalované. Jediné co doplníme pomocí Správce balíčků je: yast2-nfs-server. Dost nám usnadní konfiguraci NFS serveru pomocí Yastu.
Nastavení serveru
- Otevřeme Yast -> Síťové služby -> NFS Server.
Bude ještě vyžadována instalace balíčku nfs-kernel-server. Potvrdíme a hned v prvním okně "Nastavení NFS Serveru" vybereme volbu Spustit a Otevřít port na firewallu, Povolit NFSv4 můžeme nechat nevybrané.
V druhé části nastavení už vybereme adresář, který chceme v síti sdílet a nastavíme mu příslušné parametry.
Význam jednotlivých parametrů:
- ro - Exportovat pouze pro čtení
- rw - Exportovat pro čtení i zápis
- no_root_squash - Povolit rootovská práva
- no_subtree_check - Vypnutí kontroly, zda požadovaný soubor opravdu patří pod exportovaný adresář
- sync - Server pošle potvrzení až poté, co jsou všechna data bezpečně uložena
- async - Opak sync
- insecure - Zapnout používání portů větších než 1024
Tímto jsme kompletně nastavili sdílené adresáře na "serveru". Můžeme tak učinit na jakémkoli pc, na kterém chceme sdílet nějaký adresář
Nastavení klienta
- pro připojení sdílených adresářů použijeme program Autofs (automounter). Jeho výhody oproti klasickému NFS Klientovi byly popsány v úvodu. Nejprve nastavíme jeho spuštění po startu systému. Otevřeme Yast -> Systém -> Editor úrovní běhu. Vyhledáme službu autofs a vybereme vlevo dole Povolit. Potvrdíme a Editor úrovní běhu se ukončí.
Takže už zbývá jen samotná konfigurace připojování adresářů. Otevřeme konzoli (terminál) a přihlásíme se jako root pomocí příkazu: su. Použijeme průzkumníka (v mém případě MC, nebo třeba Krusader) a přejdeme do adresáře /etc. Zde se situace liší od jiných distribucí. openSUSE nepoužívá "/etc/autofs" nýbrž konfigurační soubory autofs má přímo v /etc. Nejmenují se autofs.master a auto.media, ale auto.master a auto.misc.
Najedeme na soubor auto.master a pomocí klávesy F4 ho otevřeme pro editaci. Jako šablona je zde připravený okomentovaný řádek pomocí #. Smažeme ho a vypíšeme vlastní (příklad): /home/název_vašeho_uživ._účtu/data_home /etc/auto.misc --ghost --timeout 10
Tímto říkáme Autofs:
Do adresáře /home/název_vašeho_uživ._účtu/data_home připoj nastavené adresáře ze souboru /etc/auto.misc s parametrem --ghost (před připojením automaticky vytvoří adresář) a s timeoutem 10 sekund. Uložíme a otevřeme soubor auto.misc. Zde se nachází samotný seznam adresářů, které chceme připojovat. Nejprve zakomentujeme šestý řádek pomocí # a na konci souboru přidáme parametry mountovaných adresářů (nebo můžete také všechny zakomentované řádky smazat a přidat jen ty své, záleží na vás).
První sloupec je název virtuálního adresáře (v našem případě "data_djs_core"). Druhý sloupec obsahuje parametry připojení. Třetí sloupec označuje IP adresu pc, které se má připojit (s cestou ke sdílenému adresáři). Uložíme a máme hotovo. Teď už stačí pouze restartovat proces autofs (automounter) a nebo celé pc.
To je vše. Pokud člověk už ví kam má sáhnout, je to otázka několika minut...
